Náš čtyřnohý ansámbl
Kočkafé je stálým domovem sedmi koček zachráněných útulky. Ty jsou vedeny oddanými lidmi, pro které je blaho jejich chráněnců na prvním místě. Díky jejich zkušenostem a pečlivosti tak v kavárně našly domov kočky, kterým prostředí vyhovuje a jsou zde spokojené. Opravdu ne každá kočka patří výhradně do vnitřních prostor, snese se s dalšími kočkami a k tomu ještě vyhledává společnost lidí, proto jsme vždy při výběru nového člena party velmi opatrní a dáváme si na čas.
Obdivuhodná práce útulků je nedílnou součástí atmosféry naší kavárny. Proto budeme rádi, když se u nás informujete na možnosti podpory těch, bez kterých by naši chlupáči nejspíš už nebyli.
Oldřich
*04/19
Ahoj, já jsem Oldřich! V útulku mi říkali Olda a tady hlavně Oldříšek, protože jsem mazánek a když zlobím, tak jen omylem.
Byly mi dva měsíce, když mě někdo vzal od mámy a vyhodil mě na ulici. Našli mě tam dobří lidé z SOS Hodonín a postarali se o mě. Byl jsem moc nemocný, musel jsem dlouho polykat prášky a vypadalo to, že se z toho nedostanu. Ale můj první člověk to nevzdal a zvládli jsme to.
Vyrostl jsem do pěkného macka, ale stejně se pořád všeho bojím, protože mi chybělo bezpečí u mámy. Jakmile mě něco vyleká, uteču a jen tak nevylezu.
Moc rád se mazlím s těmi, které znám a věřím jim, ale ještě radši si hraju s ostatními kočkami a s udičkami; to se pak i zapomenu bát. A když ke mně cizí člověk přijde pomalu a dřepne si, tak se nechám pohladit. Na chování ale věřím jen málokomu. Vyhýbám se dětem, protože některé běhají a křičí a to já nemám rád. I tak jsem vždycky někde poblíž, protože jsem zvědavý a mám lidi rád.
Jsem kamarád se všemi kočkami, ale na hraní mám nejradši Míšu a na hýčkání Kiru.
Kira
*09/19
Čau, já jsem Kira! taky mi říkají Kiruška a když zlobim, tak Kirušák. Moje specialita jsou vykulený výraz a uhrančivá zlatavá očka po nějakém dávném britském předkovi.
Když mi byly tři měsíce, někdo mě a bráchu Zacharyho zavřel do krabice a nechal nás u popelnic. Bylo to tak strašlivý, že mě i po letech děsí zvuk praskání bublinkové folie. Naštěstí nás našli včas, byla pěkná zima... A už ve skvělé dočasce SOS Hodonín bylo vidět, jací jsme mazlové.
Do Kočkafé jsme přišli v době, kdy tam nesměli chodit hosté. Hned jsem tam měla kámoše Oldřicha, který se o mě staral od prvního dne. Moc ráda si hraju, i když jsem během těch dlouhých měsíců v prázdné kavárně dost přibrala a jsem docela nemotora. Když k nám nikdo nesměl podruhé, hodně jsem se upnula na našeho hlavního člověka. Ráda běhám za míčkem nebo autíčkem, cupuju plyšový hračky, ale ještě radši se mazlím! Všichni naši člověkové jsou záruka jistoty, takže když mě uvidíte vřískat před lítačkama, klidně přijďte a věnujte se mi. Když se mi budete zamlouvat, chytnu si Vás kolem krku a strčím Vám čumák pod bradu. Ale neberte si osobně, když uteču, občas to dělám i našim člověkům. Sem tam nevim, co chci, ale když se nechám, stojí to za to.
Zachary
*09/19
Dobrý den! Jsem Zachary a jsem rozkošný nadýchaný kocourek, který vám vypije vodu ke kafi. Není to proto, že bych trpěl žízní, mám tady dvě velký fontánky. Ale cizí zkrátka chutná líp.
Moje sestra Kira už vám pověděla, jak to s námi bylo. Já si z téhle kotěcí lapálie odnesl chronickou potíž s očičkem, ale není to nic vážného. Pokud náhodou slzím, prosím, řekněte to našemu člověkovi, bude vědět, co s tím. Hosté mě občas šmudlají nějakým kapesníkem a pak je to ještě horší.
Jsem velký mlsoun, mám hrozně rád šlehačku a dřív jsem měl ke každému zákusku nebo koktejlu připravenou etudu „Týden jsem neviděl jídlo a můj život závisí na Tvé šlehačce“. No a hosté mi to sežrali i s navijákem, brzy jsem bojoval s nadváhou a pak kvůli mně museli všichni na dietu. Teď jsem akorát a pochutnám si na pamlscích, které vám dají naši člověkové.
Abych nemluvil jen o jídle, jsem kromě jiného něžný mazel, co uvítá každé pohlazení. Taky se rád válím hostům na kabátech, schovávám se do volných svetrů nebo pod sukně (tohle voyerství máme se ségrou společné) a taky si rád ustelu na klíně. Ale pozor, opravdu nerad se chovám v náruči! Tak mě netahejte a radši si dejte něco se šlehačkou. Pokud budu vzhůru, nejspíš se stavím na obhlídku.
Terezka
01/17
Bon jour. Mé jméno je Terezka, jsem také známá jako Náš Majestát. Jsem překrásná a inteligentní dáma se smyslem pro dekorum. Lehce nedůstojnou polohu zaujímám pouze když si myju svou jedinečnou bílou skvrnu na bříšku.
Mám za sebou pestrou minulost. Našli mě u silnice, pak jsem byla u starší paní, která po čase musela do nemocnice. V dalším domově jsem si nezvykla. No a před příchodem do kavárny jsem se po důkladném vyšetření několik měsíců léčila u mého hlavního sluhy. Bylo to za pět dvanáct, a protože mám své zásady, tak jsem mu tam na oplátku chytla myš.
Pokud si Vás vyhlídnu k pomazlení, bude to vskutku neuvěřitelný zážitek. Ovšem vymezuji si nárok na to být náladová. Když Vám dám najevo svou nelibost, ve Vašem zájmu Vás prosím, obdivujte mě z povzdálí. V opačném případě nebudu váhat a hned po prvním varování bude následovat série pohlavků doprovázená mým vražedným pohledem.
I když nemám potřebu kontaktu s nimi, ostatní kočky toleruji. Jenom ten mourovatý imbecil mě někdy značně irituje. Když mám však dostatek vyžádané pozornosti, dokážu se přes to přenést.
Jsem gurmán a hbitě ochutnám cokoli na stole; ovšem mám slabší žaludek, takže uznávám, že to není dobrý nápad. Nicméně uvítám pamlsky, které Vám na požádání dají moji sluhové.
Míša
*05/17
Čus! Tady Míša. Povim vám narovinu, že nejsem nejostřejší pastelka v penále, ale jsem tady největší tulítko a akčňák! Do Kočkafé jsem přišel z dočasky Lucky Cats a můj dřívější člověk se za mnou občas zastaví.
.Jsem ze tří koťat a asi bylo něco špatně, protože já jedinej jsem přežil, a to mám astma a jsem hluchej. No a taky nejsem zrovna chytrej a moc si nepamatuju, občas prostě jen zírám do zdi a povídám si s ní. Ale miluju úplně všechny kočky a člověky!
Rád si hraju s Oldřichem, ten kluk se toho nebojí! Ostatní kočky na mě sem tam nejsou moc zvědavý, protože nemám zábrany a jsem trochu 'hrrr'. Ale myslim, že mě maj docela rádi, teda kromě Terezky. Ale stejně to furt zkoušim, aby byla taky můj kámoš.
Jsem strašně zvědavej a všechno mě baví. Taky ale potřebuju hodně spát. Protože nic neslyšim, hrozně se leknu, když na mě někdo sáhne dřív, než ho vidim. Taky úplně nevim, jak se správně mňouká, takže občas dramaticky řvu jen tak ze srandy.
Když mě vezmete do náruče a bude se mi chtít, vylezu Vám za krk a budu se o Vás blaženě otírat hlavičkou. Občas u toho chrochtám, protože nevim, jak se vrní, no a taky to moje astma.
Vincent
*05/22
Ahojte! Jsem Vincent neboli Prachovka a jsem tu s bráchou Vilémem. Když jsme byli malí, říkali nám Satáňata, protože jsme hrozně zlobili. Do kavárny jsme přišli už jako koťata v říjnu 22 a hned jsme skvěle zapadli.
Maminku a nás čtyři maličké zachránili ze špinavého sklepa lidé z Kočičího domova Sissi. Všichni jsme šli společně do dočasky a ještě že tak. Měli jsme namále, já moc onemocněl a kdyby mě náš první člověk vytrvale nekrmil stříkačkou, tak už bych nebyl. No a když si pro nás potom přijel náš člověk, hned jsem si zalezl do jeho přepravky a trpělivě čekal na odvoz. Mám totiž správnou kočičí intuici a věděl jsem, že takhle to má být.
Jsem zlatíčko, ze kterého bývají člověkové naměkko, ale taky moc rád běhám za hračkou. Občas potřebuju svůj klid a zalezu si na bucánek do kočkárny. Taky zastávám roli kavárenského IT specialisty – laptopy, tablety, telefony, to je zkrátka moje, obzvlášť když se na obrazovce něco hýbe.
Jsem hodně kontaktní a benevolentní. Uvítám i to, když mě pochováte „na miminko“ na zádech a podrbete na krku, ale opravdu nemám rád, když lidé zneužívají mé nekonfliktnosti a nerespektují, když zrovna nemám náladu. Nestává se to často, ale když takovou věc vidí náš člověk, opravdu moc se rozzlobí a já ho pak musim uklidňovat.
Vilém
*05/22
Zdravíčko, jsem Vilém, jedno ze Satáňat. Za tuhle přezdívku můžu spíš já než brácha (a asi mi i zůstane). Jsem akční a zvídavý a nebojím se vylézt až na úplný vrcholek našeho stromu. Jsem Pan Černý Kocour, záhadné a ezoterické stvoření! Jo a taky hodlám najít způsob, jak se dostat na stropní ventilaci.
Na začátku jsem z našeho stěhování nebyl tak nadšený jako brácha. Jsem rozvážnější a opatrnější, ale po příjezdu do kavárny jsem si to tu rychle oblíbil. Mám tu spoustu místa na lítání a ostatní kočky jsou taky v pohodě. Dokonce i Terezka mě má docela ráda, ale neříkejte jí, že to vim.
Už odmalička bylo jasné, že budu kus chlapa. Hodně dlabu a možná jednou přerostu i Oldřicha. Nesnáším být sám, musím mít kolem sebe kočky nebo lidi dokonce i když spím. Moc neholduju chování a na klíně jsem ještě nikdy nikomu nevydržel víc než pět vteřin, ale rád si k Vám zalezu na křeslo a podřimuju. A ještě radši si pohraju prakticky s čímkoli. Občas se slastně převaluju na podlaze a nechávám se drbat. Umíme to s bráchou i synchronně, ale to musíme mít náladu ve stejnou chvilku.