Něco málo o čtyřnohém ansámblu
Kočkafé Schrödinger je aktuálně domovem sedmi nalezenců, kteří jsou vybráni na základě určitých povahových rysů. Všichni naši kočkoči jsou tak spokojení uvnitř, ve společnosti dalších koček a také lidí. Jejich spokojenost je pro nás na prvním místě, proto máme v kavárně určená pravidla pro zachování jejich zdraví a správné kočičí pohody.
Každá kočka je unikátní charakter, proto budeme moc rádi, když se s těmi našimi blíže seznámíte.
Oldřich
*04/19
Ahoj, já jsem Oldřich! V útulku mi říkali taky Olda a tady nejčastěji Oldříšek, protože jsem takovej mazánek našeho člověka a skoro nezlobím.
Když mi byly dva měsíce, někdo mě vzal od mámy a vyhodil mě na ulici mezi paneláky. Našli mě tam dobří lidé z SOS Hodonín a postarali se o mě. Pak jsem byl moc nemocný, měl jsem antibiotika víc než měsíc a vypadalo to, že se z toho nedostanu... Ale zvládl jsem to a hurá do Kočkafé :)
Prý jsem vyrostl do pěkného macka, ale stejně se pořád bojím. Nejsem žádný rváč - když bylo nejhůř, chybělo mi bezpečí u mámy - takže jakmile mě něco vyleká, uteču a jen tak nevylezu. Moc rád se mazlím s těmi, které znám a věřím jim, ale ještě radši si hraju s ostatními kočkami a s udičkami, to pak i zapomenu být strašpytel :) A když ke mně cizí člověk přijde pomalu a dřepne si, tak se moc rád nechám i pohladit. Vyhýbám se dětem, protože občas běhají a křičí a to já nemám rád. I tak jsem vždycky někde poblíž, protože jsem zvědavý a mám lidi rád.
Nejradši se peru s Míšou a můj největší miláček je Kira :)
_edited.jpg)
Kira
*09/19
Čau, já jsem Kira :) taky mi říkají Kiruška a když zlobim, tak Kirušák. Moje specialita je vykulený výraz a nádherná zlatavá očka.
Když nám byly tři měsíce, někdo mě a bráchu Zacharyho zavřel do papírový krabice a nechal nás u popelnic. Naštěstí nás našli včas, byla pěkná zima... Byli jsme v jednom z depozitů SOS Hodonín a už tam bylo vidět, jací jsme mazlové.
Do Kočkafé jsme přišli v době, kdy tam nesměli chodit lidi. Hned jsem tam měla kámoše Oldřicha, ten se o mě staral skoro od prvního dne tam. Moc ráda si hraju, i když jsem během těch dlouhých měsíců v kavárně jen s naším člověkem dost přibrala a jsem docela nemotora. Ráda běhám za míčkem nebo autíčkem, cupuju plyšový hračky, ale ještě radši se mazlím! Dožaduju se toho jen od našich člověků, takže když mě uvidíte vřískat před lítačkama, klidně přijďte a zkuste mě vzít do náruče. Když se mi budete zamlouvat, chytnu si vás kolem krku a strčím vám čumák pod bradu, ale neberte si osobně, když vám uteču, jsem typická ženská a občas nevim, co chci. Ale když se nechám, stojí to za to :)
Zachary
*09/19
Dobrý den! Jsem Zachary a jsem rozkošný nadýchaný kocourek, který vám vypije vodu ke kafi. Není to proto, že bych trpěl žízní, ale cizí zkrátka chutná líp.
Moje sestra Kira už vám povyprávěla, jak to s námi bylo. Já jsem si z téhle kotěcí lapálie odnesl chronické problémy s očičkem, ale není to nic vážného. Pokud náhodou slzím, prosím, řekněte nějakému našemu člověkovi, nemám rád, když mi někdo šmudlá obličej kapesníkem.
Jsem velký mlsoun, mám hrozně rád šlehačku a dřív jsem měl ke každému zákusku nebo koktejlu připravenou etudu „týden jsem nežral a ty mi musíš zachránit život tím, že mě necháš strčit ti packu do šlehačky“. Ve dvou letech jsem bojoval s nadváhou, protože mě lidi i přes zákaz krmili, čím neměli, ale když jsem byl tlusťoch, tak už mi tu mojí etudu stejně nikdo nevěřil... Teď jsem akorát a rád si pochutnám i na pamlscích, které vám dají naši člověkové.
Abych nemluvil jen o jídle, jsem kromě jiného něžný mazel, co se moc rád nechá pohladit. Taky se rád válím hostům na oblečení, to je moje :) Ale pozor, nerad se chovám! Možná přijdu na klín, ale prosím, nechovejte mě :)
.jpg)
Terezka
01/17
Zdravím Vás. Mé jméno je Terezka, také mi říkaji Náš Majestát, a to zcela oprávněně. Jsem totiž překrásná a inteligentní kočka se smyslem pro dekorum. Lehce nedůstojnou polohu zaujímám pouze když si myju pupík, prosím, odvraťte v takový moment své zraky.
Mám za sebou pestrý život. Našli mě zhruba v roce u silnice, pak jsem byla u starší paní, která pak musela do nemocnice. V dalším domově jsem si nezvykla. No a před příchodem do kavárny jsem se u našeho člověka docela dlouho léčila z tasemnice.
Jsem úžasná a okouzlující a má přítomnost je pro Vás velká pocta. Mám zcela neotřesitelný nárok na to být náladová a když něco není zcela po mém, dám Vám to najevo. Pokud se tak stane, prosím, obdivujte mou krásu a eleganci z povzdálí, děkuji.
Ostatní kočky toleruji, nejsou totiž tak úžasné jako já. Jen ten mourovatý imbecil mě poněkud irituje. Když mám ale dostatek pozornosti ve chvíli, kdy se jí dožaduji, tak je vše v pořádku.
Jsem skutečný gurmán a ráda ochutnám cokoli, nicméně mám slabší žaludek, takže když si myslíte, že mi dopřáváte, tak mi nemálo ubližujete. Spokojme se tedy s pamlsky, které vám rádi dají moji sluhové.
Míša
*05/17
Čus, tady Míša. Povim vám narovinu, že nejsem nejostřejší pastelka v penále, ale jsem tady největší mazel a akčňák! Do Kočkafé jsem přišel z dočasky Lucky Cats a můj dřívější člověk se za mnou občas zastaví.
Jsem ze tří koťat a já jedinej jsem přežil. Asi bylo něco špatně, protože mám astma a jsem hluchej. No a taky nejsem moc chytrej, ale o to lepší jsem společník. Ve všem si hned najdu zálibu a s každým jsem velkej kámoš.
Rád se peru s Oldřichem, ten kluk se toho nebojí! Ostatní kočky na mě občas nejsou moc zvědavý, protože když se s nima chci mazlit, tak si nelehnu vedle nich ale na ně, ale myslim, že mě maj rádi. Kromě Terezky teda, ale stejně to furt zkoušim.
Jsem strašně zvědavej a všechno dělám vždycky na 100%. Taky ale musim hodně spát. Protože nic neslyšim, vždycky se hrozně leknu, když na mě někdo sáhne, když ho nevidim. Neznám obvyklý mňoukání, takže kdybyste mě slyšeli ječet jak tur, nebojte, nikdo mi packu netrhá.
Když si mě vezmete do náruče a zrovna se mi bude chtít, vylezu si vám na rameno a budu se o vás otírat hlavičkou. Mám u toho strašně blaženej výraz, kterej určitě stojí za fotku :)
Vilém a Vincent
*05/22
Ahojte! Jsme dva bráchové a bydlíme tu teprve od října. Je to tu fajn, ještě pořád si trochu zvykáme a taky čekáme, až s náma začne mlátit puberta. Pak teprv řádně vyhodnotíme, co si tady o tom všem myslíme.
Už v necelym půl roce jsme byli větší než většina koček tady. Sami jsme zvědaví, jestli dorosteme Oldřicha, to to tady pak budeme mít těžce na háku! Zatím ale řádíme, šmejdíme, mazlíme se, pereme se, lovíme udičky, lezeme do tašek a zkoušíme, co si můžeme ještě dovolit, aby na nás náš člověk nekřičel. To nemáme rádi, ale protože nám právem přezdívá Satáňata, tak je to asi občas potřeba. Naštěstí to nedělá moc často, však pořád většinu času prospíme. Náš zatím největší úspěch byl výšplh až na úplný vrcholek stromu.